Češi v Rakousko-Uhersku a dalších státech Evropy
V 19. a počátkem 20. století byla nejčastější příčinou odchodu obyvatelstva z českých zemí špatná sociálně-ekonomická situace. Rakouské úřady se zpočátku snažily migraci směřovat do oblasti Vojenské hranice (Chorvatsko, Slavonie, Banát). V druhé polovině 19. století odešlo množství Čechů do carského Ruska (Volyně, Krym, Severní Kavkaz) a na Balkán (Bosna a Hercegovina, Srbsko, Bulharsko). Na přelomu 19. a 20. století rovněž probíhala vnitřní migrace do Haliče, Bukoviny, Uher, rakouského Přímoří a Dalmácie. Během celého 19. století narůstal počet Čechů ve Vídni, čeští dělníci a řemeslníci tradičně směřovali rovněž do sousedního Německa.
Vyobrazení nových kolonistů v Banátu v oblasti Bele Crkve v Meyers Universum (1833–1861). Soukromá sbírka
Literatura
Vaculík, J.: Češi v cizině 1850–1938. Brno 2007;
Vaculík, J.: České menšiny v Evropě a ve světě. Praha 2009;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Čeští cestovatelé od 17. do začátku 20. století
Češi se na poznávání světa podíleli již od 17. století zejména jako misionáři v koloniích, rozmach cestovatelství a expedic soukromého i oficiálního rázu nastává především od 19. století. Mezi významné české cestovatele patřili např. T. Haenke, E. Holub, J. Payer, J. Kořenský nebo tajemný „globetrotter“ E. S. Vráz. Vědecké výpravy přinášely nové poznatky z oblasti botaniky (F. W. Sieber, A. V. Frič), historie (E. Glaser, A. Musil), geografie (J. V. Daneš, K. Absolon) aj. Významným popularizátorem, sběratelem a podporovatelem cestovatelů byl Vojtěch Náprstek.
Alois Musil jako náčelník kmene Beni Sachr (1901). Wikimedia Commons, dostupné zde, [ověřeno 7.4.2020].
Jiří Viktor Daneš, J. Shirley a Karel Domin při exkurzi na Tambourine Mountains ve východní Austrálii, in: DANEŠ, J. V. - DOMIN, K. Dvojím rájem. Praha : J. Otto, 1925. Dostupné z: https://www.natur.cuni.cz/geografie/knihovna/otcove-zakladatele-geografie/KopieDane.nov.jpg [ověřeno 7.4.2020]
Obálka cestopisu Emila Holuba s vyobrazením Holubovy výpravy, in: Holub, E., Von der Kapstadt ins Land der Maschukulumbe, Wien 1890. Soukromá sbírka
Literatura
Martínek, J. – Martínek, M.: Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové. Praha 1998;
Rozhoň, V.: Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti. Praha 2005;
Borovička, M.: Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Cestovatelství. Praha – Litomyšl 2010.
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
České stopy ve světě
V současnosti žije ve světě několik milionů osob českého původu. České enklávy vznikaly už od třicetileté války, početnější vystěhovalectví probíhalo zejména od 19. a na začátku 20. století. České stopy ve světě mají ale rovněž podobu památníků a zeměpisných názvů míst souvisejících s českými objeviteli, vědci a cestovateli nebo místy vojenské slávy. Významný otisk zanechali také čeští politici, podnikatelé (např. firma Baťa) a především umělci v podobě staveb a dalších děl z oblasti výtvarného umění, literatury, hudby a filmu.
Torzo budovy Průmyslového paláce v japonské Hirošimě od českého architekta Jana Letzela z roku 1915. Foto Eva Semotanová, 2009.
Socha sv. Jana Nepomuckého (Njasviž, Bělorusko). Foto Jiří Martínek, 2013.
Pamětní deska vzbouřencům z roku 1918 (Kotor, Černá Hora). Foto Jiří Martínek, 2002.
Pomník Ivana Olbrachta (Koločava, Ukrajina). Foto Jiří Martínek.
Pomník československým letcům RAF (Brookwood, Spojené království). Foto Jiří Martínek.
Literatura
Ševčík, O. – Beneš, O.: Architektura 60. let: zlatá šedesátá v české architektuře 20. století. Praha 2009;
Martínek, J. – Martínek, M.: Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové. Praha 1998;
Ševeček, O. – Jemelka, M.: Tovární města Baťova koncernu. Evropská kapitola globální expanze. Praha 2016;
Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. ‒ Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Čeští vystěhovalci ve Spojených státech amerických (1910)
Za hlavní příčinu masového vystěhovalectví Čechů v průběhu 19. a počátkem 20. století lze považovat důvody sociálně-ekonomické, méně politické. Masové vystěhovalectví Čechů do zámoří, většinou do Spojených států amerických, začalo v polovině 19. století. Z několika vystěhovaleckých vln byly nejsilnější v šedesátých a osmdesátých letech 19. století a před první světovou válkou. Mnozí emigranti toužili získat vlastní půdu a usazovali se jako farmáři na americkém Středozápadu a v Texasu.
Český národní hřbitov (Chicago, USA). Foto Jaroslav Kříž, 2015
Národní muzeum Čechů a Slováků (Cedar Rapids, USA). Foto Jaroslav Kříž, 2015
Thalia Hall a kostel sv. Prokopa (čtvrť Plzeň, Chicago, USA). Foto Jaroslav Kříž, 2015
Kostel sv. Víta (čtvrť Plzeň, Chicago, USA). Foto Jaroslav Kříž, 2015
Literatura
Polišenský, J.: Úvod do studia vystěhovalectví do Ameriky I–II. Praha 1992–1996;
Dubovický, I.: Češi v Americe – Czechs in America. Praha 2003;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. Vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Češi ve Spojených státech amerických
Spojené státy americké byly tradiční oblastí českého vystěhovalectví. První krajané sem odcházeli již od konce 16. století, masovější expanze probíhala zejména v 19. a počátkem 20. století z důvodů sociálně-ekonomických, později ve 20. století zejména politických a ekonomických. Oblasti, do kterých směřovali čeští přistěhovalci, se postupně proměňovaly i podle jejich profese (dělníci, rolníci, řemeslníci). Přestože se česká krajanská komunita neubránila asimilaci, potomci českých vystěhovalců dodnes částečně udržují tradiční české zvyky a kontakty s vlastí svých předků.
Socha Karla Havlíčka Borovského v dnešním centru Chicaga (USA). Foto Jaroslav Kříž, 2015
Český národní hřbitov, památník obětem na parníku SS Eastland 24. července 1915 (Chicago, USA). Foto Jaroslav Kříž, 2015
Hrob J. O. Kostnera, významného představitele české menšiny (Chicago, USA). Foto Jaroslav Kříž, 2015
Literatura
Mucha, L.: Česká místní jména v USA, Sborník Československé společnosti zeměpisné 70, 1965, s. 136–144;
Polišenský, J.: Úvod do studia vystěhovalectví do Ameriky I–II. Karolinum, Praha 1992, 1996;
Akademická encyklopedie českých dějin. Praha, 2007, hesla Česko-americké vztahy (sv. 2, s. 101–110), Češi ve Spojených státech amerických (sv. 3, s. 357–364);
Kříž, J. – Křížová, L.: Střípky z českého Chicaga: edice dokumentů k dějinám Čechů v americkém Chicagu v letech 1848-1918. Praha 2017;
Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. ‒ Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
České osídlení v Banátu
Čeští kolonisté přicházeli do oblasti Vojenské hranice v Banátu od dvacátých let 19. století a zakládali zde nové vesnice. Přestože složité životní podmínky vedly k postupnému zániku některých obcí, sekundární migraci do úrodnějších oblastí, emigraci do zámoří i reemigraci části obyvatel po druhé světové válce do Československa a po roce 1989 do Česka, dochovalo se v rumunském a částečně i srbském Banátu do dnešní doby šest českých vesnic a několik dalších sídel s výraznou českou menšinou, které si uchovávají český charakter a kulturu.
Pohled na Eibentál v sevřeném údolí z hřbitova nad vesnicí. Foto Markéta Šantrůčková, 2016
Místo, kde zřejmě byla vesnice Elizabeta. Foto Markéta Šantrůčková, 2012
Nejrozlehlejší českou vesnicí je Gerník. Foto Markéta Šantrůčková, 2010
Rovensko s polnostmi, jež navazují na jednotlivé domy. Foto Markéta Šantrůčková, 2010
Šumice na podzim. Foto Václav Fanta, 2017
Okolí Nové Moldavy na dobovém vyobrazení. Přibližně v této době sem přicházeli první čeští kolonisté, in: Kunike, A., Zwey hundert und sechzig Donau-Ansichten. Wien 1826. Soukromá sbírka
Literatura
Secká, M.: Češi v rumunském Banátu. In: Češi v cizině 8. Praha 1995, s. 92–115;
Gecse, D.: Historie českých komunit v Rumunsku. Praha 2013;
Kovář, P. (ed.): Přenesená krajina: český venkov v rumunském Banátu. Praha 2019;
Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. ‒ Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
České stopy ve světě
Počátky české vystěhovalecké historie sahají do 16. století. Až do 18. století byla motivace lidí natrvalo opouštějících české země především náboženská a politická. Od 19. století začínají výrazně převládat důvody ekonomické a sociální. Vystěhovalectví mělo největší ohlas v oblastech s menším množstvím pracovních příležitostí a horšími zemědělskými podmínkami. Obyvatelstvo českých zemí migrovalo jak v rámci monarchie, např. do oblasti Vojenské hranice, Haliče, Bukoviny, Dalmácie a Uher, tak do zbytku Evropy i do světa (především do Spojených států amerických). Ve dvacátém století začala postupně v souvislosti s represivními režimy v českém státě převládat emigrace politická, v rámci níž do zahraničí odešlo rovněž množství vynikajících českých osobností z oblasti politiky, umění i vědy (např. Jiří Voskovec, Miloš Forman, Pavel Tigrid, Milan Kundera a další). V současnosti žije ve světě několik miliónů obyvatel českého původu. Ačkoli mnohé české enklávy byly postupně asimilovány, některé si svou národní svébytnost, jazyk i kulturu zachovaly a jsou tak unikátními „ostrůvky češství“ (např. české vesnice v rumunském Banátu).
České stopy je možno nalézt rovněž v zeměpisných názvech míst spojených s českými objeviteli, vědci, cestovateli nebo podnikateli (např. africká expedice Emila Holuba, polární výprava Julia Payera, sídla založená firmou Baťa atd.), ale také ve formě památníků upomínajících na významné české osobnosti nebo místa vojenské slávy (např. Zborov, Tobruk). V neposlední řadě jsou pak české otisky patrné ve stavbách úspěšných českých architektů rozesetých po celém světě (např. Letzelův Průmyslový palác v Hirošimě, stavby Karla Filsaka, Karla Bubeníčka, Věry a Vladimíra Machoninových, z novější doby stavby Jana Kaplického, Evy Jiřičné atd.) a rovněž v dalších uměleckých dílech z oblasti výtvarného umění, literatury, hudby a filmu.
Vedle oficiální reprezentace českého státu jsou to právě české menšiny a další zmíněné české stopy, které výraznou měrou přispívají k propagaci české kultury, historie a tradic ve světě.
Jitka Močičková
Jedna z mnoha podob českých stop ve světě… (ulice Ivana Olbrachta, Užhorod, Ukrajina). Foto Jiří Martínek.
Autoři
historici: Jitka Močičková, Tomáš Burda, Ladislav Hladký, Jiří Martínek, Markéta Šantrůčková
geograf: Tomáš Burda
kartografové: Petra Jílková, Richard Boukal, Marek Fáber, Jakub Havlíček, Tomáš Janata, Pavel Seemann
digitální atlas: Petra Jílková, Jiří Krejčí, Jitka Močičková, Eva Semotanová
kolektiv autorů
Literatura
Martínek, J. – Martínek, M.: Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové. Praha 1998;
Vaculík, J.: Češi v cizině 1850–1938. Masarykova univerzita, Brno 2007;
Vaculík, J.: České menšiny v Evropě a ve světě. Libri, Praha 2009;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. ‒ Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Český stát a Evropa ve 20. století
Historické mezníky, etapy a činy
Válečné konflikty a jejich důsledky