Český stát
za Přemysla Otakara II.
K většímu územnímu rozšíření českého státu došlo ve druhé polovině 13. a počátkem 14. století. Expanzivní politika Přemysla Otakara II., motivovaná úsilím o posílení rodové i panovnické moci, směřovala k jihu. Roku 1251 získal Přemysl Horní a Dolní Rakousy, Štýrsko (do roku 1254, znovu 1260), roku 1253 Pittensko a 1269 Korutany, Kraňsko a většinu Furlandska (1270). Na západ od Čech získal na deset let Chebsko (1266−1276). Všech těchto území se však musel opět vzdát ve prospěch Rudolfa Habsburského roku 1276.
Negativní plán Opavy ve vztahu k půdorysu města ze 13. století, Historický atlas měst, sv. č. 20, Opava, Eva Semotanová a Marcela Havelková
Literatura
Sommer, P. ‒ Třeštík, D. ‒ Žemlička, J.: Přemyslovci: Budování českého státu. Praha 2009;
Žemlička, J.: Přemysl Otakar II.: král na rozhraní věků. Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Český stát
za Václava II. a Václava III.
Václav II. obrátil svůj velmocenský zájem na severovýchod a jihovýchod. Roku 1290 získal zpět Kladsko a v letech 1289−1292 postupně Bytomsko, Opolí, Těšínsko, Krakovsko, 1291 Chebsko. Roku 1296 však definitivně ztratil zbytek Vitorazska, které ovládl Rudolf I. Habsburský. Jako polský král rozšířil Václav II. své země o Velkopolsko (1300−1306), pro svého syna Václava, později III., přijal roku 1301 uherskou korunu. Vznikající přemyslovské soustátí, se zhroutilo roku 1306 smrtí posledního Přemyslovce Václava III.
Letecký snímek hradu Bezděz z druhé poloviny 13. století, kde byl roku 1279 vězněný budoucí český král Václav II. s matkou Kunhutou. Foto Martin Gojda, Archeologický ústav AV ČR.
Literatura
Sommer, P. ‒ Třeštík, D. ‒ Žemlička, J.: Přemyslovci: Budování českého státu. Praha 2009;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Žemlička, J.: Do tří korun. Poslední rozmach Přemyslovců (1278 ‒ 1301) , Praha 2017.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Český stát v době lucemburské
Výrazné územní proměny českého státu jsou spjaty s dynastií Lucemburků na českém trůně, zejména s dynastickou politikou Karla IV. Za vlády Karla IV. se začal užívat pojem „země Koruny české“, Koruna česká, Corona regni Bohemiae (poprvé jej užil roku 1329 Jan Lucemburský pro označení souboru zemí pod svou vládou, jejichž základem bylo České království a Morava. Po smrti Karla IV. ztratil Václav IV. několik menších regionů, územní komplex Čech, Moravy Slezska a Lužice však přetrval až do první poloviny 17. století.
Karlův (Kamenný) most, postavený v Praze v druhé polovině 14. století v rámci stavitelských aktivit Karla IV. Foto Eva Semotanová.
Literatura
Antonín, R. ‒ Bobková, L. ‒ Šmahel, F. (eds.): Lucemburkové: Česká koruna uprostřed Evropy. Praha 2012;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Bobková, L.: Jan Lucemburský: Otec slavného syna. Praha 2018.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Český stát za Jiřího z Poděbrad
V 15. století probíhaly změny územního rozsahu českého státu zejména v rámci nestejných personálních unií. Za vlády Zikmunda Lucemburského (1436−1437) a Albrechta Habsburského (Rakouského, 1437−1439) s Uherskem. Jiří z Poděbrad (1458−1471) získal zpět některá zahraniční léna a roku 1462 Dolní Lužici, avšak bez území kolem Chotěbuze a Picni (dnes Cottbus a Peitz). Území Opavska a Krnovska se začala postupně připojovat ke slezským knížectvím. Roku 1468 byl Jiří nucen přenechat vládu nad Moravou, Lužicemi a Slezskem Matyáši Korvínovi.
Václav Brožík, volba Jiřího z Poděbrad českých králem na Staroměstské radnici v Praze roku 1458 (malba z roku 1898). Wikimedia Commons.
Literatura
Felcman, O. ‒ Fukala, R.: Poděbradové: Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a českých knížat. Praha 2008;
Boubín, J. a kol.: Hledání nové Evropy. Projekt krále Jiřího. Praha 2015;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Český stát v době jagellonské
V 15. století probíhaly změny územního rozsahu českého státu zejména v rámci nestejných personálních unií, za Vladislava a Ludvíka Jagellonského s Uherskem (1490−1526). Vladislav Jagellonský, stejně tak jako Jiří z Poděbrad, byl nucen pro léta 1471−1490 (podle olomoucké smlouvy na léta 1478−1490) přenechat vládu nad Moravou, Lužicemi a Slezskem Matyáši Korvínovi. Teprve po Matyášově smrti došlo za vlády Jagellonců ke scelení zemí Koruny české (1490−1526). K úpravám hranic došlo v oblasti Krosenska, Zaháňska a Zátorska (dnes na území Polska).
Bitva u Moháče roku 1526, kde padl český král Ludvík Jagellonský. Autor Jaroslav Synek.
Literatura
Janáček, J.: České dějiny. Doba předbělohorská I, 1–2. Praha 1971, 1984;
Macek, J.: Jagellonský věk v českých zemích (1471 ‒ 1526) 1‒4. Praha 1992, 1994, 1998, 1999;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
