Vznik habsburské monarchie v 16. století

Dějiny českých zemí jsou od počátku 16. až do počátku 20. století spjaté s existencí habsburské monarchie. Toto velké podunajské soustátí vzniklo roku 1526, kdy po nenadálé smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče téhož roku začal Ferdinand I. na základě tzv. vídeňské svatební smlouvy (1515) usilovat o český i uherský trůn; v obou případech byl zvolen králem. Habsburská monarchie tak představovala od svého vzniku rozsáhlé území, obývané mnoha národy, s velkými hospodářskými i kulturními rozdíly.

Střední Evropa na mapě Erharda Etlauba kolem roku 1500, orientovaná k jihu. Wikimedia Commons, dostupné zde, [ověřeno 9. 3. 2021]. Prohlédnout mapu

Literatura

Janáček, J.: České dějiny. Doba předbělohorská 1526‒1547 I/1‒2. Praha 1968‒1984;
Bůžek, V. a kol.: Společnost českých zemí v raném novověku, Praha 2010;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Hranice a území

V historické kartografii a historické geografii jsou území a hranice států a zemí jedním ze základních témat. Historické mapy a atlasy zachycují hranice a hraničení také v souvislosti s tematikou vývoje regionů a regionálních identit. Ve společnosti docházelo a stále dochází ke střetům mezi jednotlivými komunitami, nepřetržitě nové hranice vznikají, aby po čase opět zanikly nebo se proměnily. Hranice provázejí člověka od jeho prvních krůčků na planetě Zemi. Historické a současné hranice pokrývají v myšlených vrstvách celý zemský povrch. Jsou skutečné, myšlené, ale všudypřítomné; nalézají se v prostoru, v dokumentech, mapách a vyobrazeních i v lidské mysli. Tvoří mantinely, jimiž se společnost vymezovala a vymezuje na základě různých idejí, ideologií a zájmových či ovládaných krajin. Po staletí člověk modeloval velikost a tvář „svého“ prostoru, boj o přežití vystřídala touha proniknout do neznámých krajin, osvojit si je, osídlit a kultivovat při jejich maximálním exploatování. Pokud uspěl, ohraničil území, která ovládl, hranicemi skutečnými i mentálními. Odkud až kam? Zněla obvyklá otázka, kterou si lidé kladli v místě svých obydlí, ale i ve vzdálenějším prostoru, jenž dobře znali či teprve poznávali. Odkud až kam se rozkládá kraj, jak ho vnímal bájný praotec Čech? Odsud až tam, odpovídali jeho potomci, rozhodnutí na nová území proniknout, vlastnit je a využít. Hranice byly a jsou nedílnou součástí života společnosti. Pohled na jejich prolínání a překrývání napříč staletími otevírá filozofické úvahy o trvalosti lidských zájmů, cílů a tužeb, o míře oprávněnosti záboru cizích území, o relativitě pojmů „trvalý“ a „stabilní“, „definitivní“ či „navždy“, zejména v souvislosti s ideologiemi totalit. Je však zřejmé, že hranice znamenaly a stále znamenají respektovanou, společensky výraznou civilizační, historickou i geografickou hodnotu, spjatou i s vědomím ochrany a bezpečností hraničeného území.

Eva Semotanová

Podkapitoly:

• Středověk do 12. století
• Středověk 13.-15. století
• Raný novověk
• Novověk do 1918
• Novověk po 1918

Mapa zemí Koruny české, La Boheme, vydaná v Amsterodamu u Covense a Mortiera po roce 1721. Hranice jsou vyznačené jen schematicky. Mapa zachycuje stav před rokem 1635, kdy byly součástí zemí Koruny české obě Lužice, Horní a Dolní, a zároveň před rokem 1742, než byla ve slezských válkách ztracena větší část Slezska s Kladskem. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu