Správní organizace Moravy v 11. a 12. století

Od 10. století se ústředním pilířem knížecího dohledu nad zemí a lidem stával „hrad.“ Kromě vojenské, sídelní a strategické role hradům přibyla funkce center panovnické administrativy a církevní správy. Vznikla tzv. hradská organizace, hradská soustava nebo hradský systém. Od 10. do poloviny 12. století existovaly na Moravě rovněž úděly, menší územní celky, spravované členy panovnického rodu. Tvořily, na rozdíl od Čech, správně samostatné území a byly trvalejšího charakteru co do rozsahu a doby existence. Na Moravě vznikl po jejím ovládnutí Oldřichem nejprve jeden úděl, za Vratislava II. dva (olomoucký a brněnský) a koncem 11. století tři úděly (olomoucký, brněnský a znojemský). Střediska údělů se sídly v Olomouci, Brně a Znojmu se přetvořila v přední hradská centra.

Čechy a Morava ve 12. století na dějepisné mapě Josefa Kalouska (1885). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu

Literatura

Žemlička, J.: Čechy v době knížecí. Praha 1997;
Semotanová, E.: Historická geografie českých zemí. Praha 2002, 2006;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Hranice a regiony

Regiony v nepřetržitých proměnách

Prostorový dosah moci jednotlivých společenství a jimi ovládaných území, regionů, byl vždy omezen hranicemi. Ty jsou výraznou civilizační, historickou i geografickou proměnnou. Regiony různých řádů a velikostí a s nimi i jejich hranice se v prostoru a čase vyvíjejí a mění. Jejich vymezení ovlivňují aktuální geografické podmínky, ale především zájmy skupin obyvatelstva se společnými mocenskými, strategickými národními, hospodářskými, kulturními a jinými, často velmi specifickými pohnutkami. Tematika územního a územně správního vývoje je proto nesmírné obsáhlá. Hlavními mezníky územního a územně správního vývoje českých zemí jsou přelomové etapy české a československé státnosti a s nimi související zásadní proměny územního rozsahu a hranic. Patří k nim především počátky českého státu v 9. a 10. století, český stát za posledních Přemyslovců a za Karla IV., začlenění českých zemí do habsburské monarchie v roce 1526 a rozpad této monarchie (již jako Rakousko-Uherska) v roce 1918. Dočasný zánik naší státnosti v letech 1938-1945 i druhý nástup totality v roce 1948, snaha o reformu v roce 1968 a zejména návrat demokracie po roce 1989 jsou spojeny se změnami územních a společenských kontextů, které vyvolaly změny v územně správním uspořádání. Celkem tak jen v období moderní správy po roce 1848 proběhlo na území dnešního Česka 9 zásadních reforem územní správy. Měnící se regiony a hranice se staly i součástí regionální identity, často i jako regiony historické paměti, které se reprodukují jako součást našeho kulturního dědictví.

Tomáš Burda

Podkapitoly:

• Středověk 11.-13. století
• Kraje do 1850
• Kraje a okresy po 1850
• Správa 1918-1938
• Správa za protektorátu
• Správa po 1945

Politická a místopisná mapa Království českého Josefa Erbena z 2. poloviny 19. století. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu