Počátky krajského zřízení v Čechách od poloviny 15. století do roku 1714
Od počátku 14. století, ale zejména koncem 14. a počátkem 15. století se v Čechách postupně formovaly kraje jako samostatné mocenské, správní a hospodářské jednotky. K územnímu vymezování těchto regionů přispělo jmenování krajských poprávců (popravců) od doby Karla IV., kteří dohlíželi na výkon práva na svěřeném území. Začátkem 15. století existovalo dvanáct českých krajů, jejich jména se odvozovala od berních krajů. Za vlády Jiřího z Poděbrad se počet krajů zvětšil na čtrnáct a tento počet zůstal zachován až do správní reformy v roce 1714.
Mapa Čech z Janssoniova atlasu, vyhotovená dle Aretinovy mapy Čech z roku 1619. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Sedláček, A.: O starém rozdělení Čech na kraje. Praha 1921;
Janák, J. – Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích: od počátku po současnost. Praha 2005;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Krajské zřízení v českých zemích v letech 1714–1751
Správní reforma roku 1714 snížila počet krajů v Čechách ze čtrnácti na dvanáct. S Žateckým krajem splynulo Chebsko a Loketsko. Na Moravě vznikl roku 1735 z přerovsko-bruntálské čtvrti Olomouckého kraje šestý moravský kraj, Přerovský. Samostatný územně správní vývoj Slezska, zejména v moravském příhraničí, skončil rokem 1742, kdy součástí habsburské monarchie zůstala pouze jeho část, označovaná také jako České nebo Rakouské Slezsko. Členilo se na Krnovské, Nisské, Opavské a Těšínské knížectví.
Literatura
Semotanová, E.: Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Praha 2001, 2006;
Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha 2005;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Krajské zřízení v českých zemích v letech 1751–1850
V roce 1751 došlo k reformě správního členění a postátnění krajského stupně správy. V Čechách byl počet krajů zvýšen na šestnáct| došlo k rozdělení původních čtyř největších krajů, Žateckého na Žatecký a Loketský, Plzeňského na Plzeňský a Klatovský, Bechyňského na Táborský a Budějovický a Hradeckého na Hradecký a Bydžovský. Na Moravě zůstalo původní členění na šest krajů, existujících od reformy v roce 1735. Ve Slezsku se kraje (Opavský a Těšínský) ustanovily až v roce 1783 v souvislosti s administrativním spojením země s Moravou, kdy také byly tzv. moravské enklávy začleněny pod Opavský kraj. V této podobě (až na jisté korekce hranic) vydrželo krajské členění až do poloviny 19. století. Postátnění krajské správy představovalo důležitý krok, zesilující vliv státu na vrchnostenské úřady a magistráty, které měly vlastní berní, soudní i politické (policejní) pravomoci.
Mapa bechyňského kraje vydaná Hommanovými dědici roku 1773, odvozená z Müllerovy mapy Čech z roku 1720. V době vydání však již byl původní bechyňský kraj reformou z roku 1751 rozdělen na 2 kraje: táborský a budějovický. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR.
Homannova mapa znojemského a jihlavského kraje, cca 20. až 30. léta 18. století, odvozená z Müllerovy mapy Moravy z roku 1716. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Semotanová, E.: Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Praha 2001, 2006;
Hledíková, Z. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha 2005;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
