Správní členění českých zemí po roce 1850

Modernizace správy proběhla poměrně rychle v letech 1848-1850 zrušením patrimoniální správy a základními jednotkami státní správy se staly soudní a politické okresy. V Čechách bylo 7 krajů se 79 politickými okresy, na Moravě 2 kraje s 25 politickými okresy a Slezsko se dělilo pouze na 7 okresů. Následné reformy se týkaly především vyšších celků. V roce 1855 došlo ke zrušení politických okresů a zvýšení počtu krajů (Čechy měly 13 krajů a 208 tzv. smíšených okresů, Morava 6 krajů a 76 okresů a Slezsko 2 kraje a 22 okresů). Po roce 1862 (resp. 1868) došlo ke zrušení krajského stupně správy jako zbytečného mezičlánku mezi okresy a zeměmi. Počet okresů byl postupně navyšován především v průmyslových rychle se rozvíjejících oblastech.

Politická a místopisná mapa Království českého Josefa Erbena z 2. poloviny 19. století. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu

Mapa Moravy a Slezska Karla Schobera (1888). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR.

Literatura

Semotanová, E.: Historická geografie českých zemí. Praha 2002, 2006;
Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích: od počátku po současnost. Praha 2005;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Hranice a regiony

Regiony v nepřetržitých proměnách

Prostorový dosah moci jednotlivých společenství a jimi ovládaných území, regionů, byl vždy omezen hranicemi. Ty jsou výraznou civilizační, historickou i geografickou proměnnou. Regiony různých řádů a velikostí a s nimi i jejich hranice se v prostoru a čase vyvíjejí a mění. Jejich vymezení ovlivňují aktuální geografické podmínky, ale především zájmy skupin obyvatelstva se společnými mocenskými, strategickými národními, hospodářskými, kulturními a jinými, často velmi specifickými pohnutkami. Tematika územního a územně správního vývoje je proto nesmírné obsáhlá. Hlavními mezníky územního a územně správního vývoje českých zemí jsou přelomové etapy české a československé státnosti a s nimi související zásadní proměny územního rozsahu a hranic. Patří k nim především počátky českého státu v 9. a 10. století, český stát za posledních Přemyslovců a za Karla IV., začlenění českých zemí do habsburské monarchie v roce 1526 a rozpad této monarchie (již jako Rakousko-Uherska) v roce 1918. Dočasný zánik naší státnosti v letech 1938-1945 i druhý nástup totality v roce 1948, snaha o reformu v roce 1968 a zejména návrat demokracie po roce 1989 jsou spojeny se změnami územních a společenských kontextů, které vyvolaly změny v územně správním uspořádání. Celkem tak jen v období moderní správy po roce 1848 proběhlo na území dnešního Česka 9 zásadních reforem územní správy. Měnící se regiony a hranice se staly i součástí regionální identity, často i jako regiony historické paměti, které se reprodukují jako součást našeho kulturního dědictví.

Tomáš Burda

Podkapitoly:

• Středověk 11.-13. století
• Kraje do 1850
• Kraje a okresy po 1850
• Správa 1918-1938
• Správa za protektorátu
• Správa po 1945

Politická a místopisná mapa Království českého Josefa Erbena z 2. poloviny 19. století. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu