Československo v mezinárodních strukturách
Po skončení první světové války bylo Československo, jako nový, samostatný evropský stát, motivované uznáním svých území a jejich obranou vůči možnému či předpokládanému vnějšímu nepříteli. Stalo se proto postupně členem Společnosti národů a různých smluvně zajištěných uskupení, Malé dohody, Locarnské dohody a Východního Locarna. Žádná z těchto mezinárodních struktur však nezabránila agresi nacistického Německa vůči Rakousku a Československu na sklonku třicátých let 20. století ani rozpoutání druhé světové války.
Po druhé světové válce patřilo Československo k zakládajícím zemím Organizace spojených národů. Brzy se začaly vytvářet nové mocenské bloky v souvislosti se stoupajícím vlivem Sovětského svazu ve střední a středovýchodní Evropě, Západní blok a Východní blok. V roce 1949 byla založena Severoatlantická aliance (NATO), roku 1955 vojenský pakt Varšavská smlouva, sdružující státy Východního bloku (sdružené již od roku 1949 v hospodářském paktu Rada vzájemné hospodářské pomoci).
Literatura
Veselý, Z.: Smlouvy, pakty, dohody. Slovník mezinárodních a diplomatických aktů. Praha 2006;
Dejmek, J. a kol.: Československo. Dějiny státu. Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Československo v mezinárodních strukturách
Po skončení první světové války bylo Československo, jako nový, samostatný evropský stát, motivované uznáním svých území a jejich obranou vůči možnému či předpokládanému vnějšímu nepříteli. Stalo se proto postupně členem Společnosti národů a různých smluvně zajištěných uskupení, Malé dohody, Locarnské dohody a Východního Locarna. Žádná z těchto mezinárodních struktur však nezabránila agresi nacistického Německa vůči Rakousku a Československu na sklonku třicátých let 20. století ani rozpoutání druhé světové války.
Po druhé světové válce patřilo Československo k zakládajícím zemím Organizace spojených národů. Brzy se začaly vytvářet nové mocenské bloky v souvislosti se stoupajícím vlivem Sovětského svazu ve střední a středovýchodní Evropě, Západní blok a Východní blok. V roce 1949 byla založena Severoatlantická aliance (NATO), roku 1955 vojenský pakt Varšavská smlouva, sdružující státy Východního bloku (sdružené již od roku 1949 v hospodářském paktu Rada vzájemné hospodářské pomoci).
Literatura
Veselý, Z.: Smlouvy, pakty, dohody. Slovník mezinárodních a diplomatických aktů. Praha 2006;
Dejmek, J. a kol.: Československo. Dějiny státu. Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Česká republika v mezinárodních strukturách
Po pádu totalitních režimů ve střední Evropě koncem roku 1989 a po sjednocení Německa 1990 se mocenské pakty v evropském prostoru opět přeskupily nebo zanikly (Varšavská smlouva a Rada vzájemné hospodářské pomoci). Česká republika se stala součástí Severoatlantické aliance (od 1999) a Evropské unie (od 2004).
Literatura
Veselý, Z.: Smlouvy, pakty, dohody. Slovník mezinárodních a diplomatických aktů. Praha 2006;
Dejmek, J. a kol.: Československo. Dějiny státu. Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Železná opona a Green Belt
V souvislosti s formováním nových evropských mocenských bloků Po druhé světové válce, se v Evropě zformovaly nové mocenské bloky, Západní a Východní, rozdělné tzv. Železnou (železnou) oponou. Ta tvořila ostrou hranici mezi oběma bloky (zátarasy ostnaté dráty, strážní věže, pásy zorané půdy aj.) a znamenala uzavření hranic Východního bloku vůči Západu na další čtyři desítky let. Mnozí lidé tuto překážku překonávali i za cenu ztráty životů. Po pádu komunistických režimů Železná opona ztratila svůj význam. Odborníci tento prostor považují za zelený pás ‒ Green Belt ‒ kde se zachovalá téměř nedotčená příroda.
Panel v jihomoravském Mikulově, připomínající Železnou oponu, foto Eva Semotanová
Literatura
Bartoš, M. ‒ Kušová, D. ‒ Zemek, F. ‒ Těšitel, J.: Green Belt – nejdelší systém biotopů Evropě, Životní prostředí 40, 2006, č. 5, s. 238–242, dostupné z: http://147.213.211.222/sites/default/files/2006_5_238_242_bartos.pdf [ověřeno 21. 1. 2020];
Jílek, T. ‒ Jílková, A. a kol.: Železná opona: československá státní hranice od Jáchymova po Bratislavu 1948‒1989;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0