Židovské obce v Čechách a na Moravě ve 14. ‒ 16. století

Nejstarší zprávy o židovském obyvatelstvu v českém prostředí pocházejí údajně již z počátku 10. století, ovšem spolehlivé doklady jsou k dispozici až od konce 11. století. Postavení Židů ve společnosti nebylo jednoduché s ohledem na nepřátelské postoje církve i křesťanských obyvatel. V pohusitské době obecný odpor vůči Židům rostl. Jejich odlišnost vyvolávala nenávist a opovržení, jakkoliv se mezi nimi nacházeli vzdělanci v různých oborech a dobří finančníci. Byli však vždy považování za jednu z okrajových skupin obyvatelstva, soustřeďovaných do zvláštních komunit (ghett).

Židovský hřbitov v Rabí je situován v nezvyklé poloze na úpatí hradního vrchu v těsné blízkosti městečka. Židovská obec se v Rabí údajně zformovala již za Půty Švihovského z Rýzmburka na sklonku 15. století, přímé doklady ovšem pocházejí až ze 17. století. Vedle hřbitova se dochovala i někdejší synagoga. Foto Robert Šimůnek.

Židovské město pražské (Josefov) krátce před asanací – na Hurtigově plánu z roku 1891. Alfred HURTIG, Polohopisný plán Starého města (I.), Dolejšího Nového města (II.), Josefova (V.) (1891), výřez. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu

Staronová synagoga před asanací na akvarelu Václava Jansy (konec 19. století). Wikimedia Commons, Klub za starou Prahu, dostupné zde, [ověřeno 15.1.2021].

Literatura

Židé. Dějiny a kultura. [Aut.]: Sadek, V. − Šedinová, J. − Franková, A. − Pavlát, L. − Putík, A. − Fiedler, J. Praha 2001;
Chazan, R.: Židé středověkého západního křesťanského světa (1000−1500). 1. vyd., Argo, Praha 2009;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Základní demografický vývoj do roku 1800

Populační vývoj obyvatelstva českých zemí ve středověku se vyznačoval vysokou úrovní porodnosti i úmrtnosti, přičemž výkyvy v úmrtnosti výrazně ovlivňovaly vnější faktory (např. neúroda, epidemie, válečné konflikty). Příznivé klimatické podmínky trvající do 13. století umožnily rozšířit osídlení českých zemí i do vyšších nadmořských výšek. Rychlý populační růst ve 13.–14. století se však posléze změnil v regres z důvodu postupného ochlazování, vyčerpání možností feudálního hospodářství, morových epidemií a vojenských konfliktů (husitské války). Na konci 15. století začal počet obyvatel opět stoupat. Další propad nastal v první polovině 17. století důsledkem třicetileté války a rozsáhlých epidemií. Celkové ztráty na obyvatelstvu odhadované na 30 % se však relativně rychle podařilo nahradit, neboť se zvýšila úroveň sňatečnosti i porodnosti a hladina úmrtnosti byla i přes některé výraznější výkyvy (dvě morové epidemie, války v polovině 18. století, neúroda 1771–1772) relativně příznivá.

Mapa hustoty osídlení Čech z Hickmannova díla Industrial-Atlas von Böhmen (1862). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR.

Literatura

Boháč, Z.: Postup osídlení a demografický vývoj českých zemí do 15. století. Historická demografie 12, 1987, s. 59–87;
Maur, E. a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. 2. vyd. Praha 1998;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Národnostní situace v Čechách na počátku 18. století podle Antonína Frozína

Antonín Frozín, katolický duchovní a barokní vlastenec, pojal předmluvu ke spisu Obroviště mariánského Atlanta (1704, překlad části díla W. Gumpenberga Atlas Marianus) jako obranu českého jazyka a národnosti. Na základě vlastních poznatků získaných údajně zevrubným osobním procestováním Českého království oponuje soudobým představám, že čeština je v zemi již jen menšinovým jazykem. Frozínovo nazírání na národnostní situaci v Čechách zřejmě v hrubých rysech zachycuje realitu, především je ale cennou výpovědí o osobní zkušenosti barokního vlastence i o jeho vlastních představách.

Česká a německá zpovědnice z kostela Nanebevzetí Panny Marie v augustiniánském klášteře v Dolním Ročově. Foto Jiří Mikulec, digitální úprava Kateřina Bobková-Valentová.

Literatura

Kumpera, J.: Antonín Frozín Plzeňský a jeho obrana českého národa a jazyka, in: Minulostí Západočeského kraje 28, 1992, s. 235-267;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Židovské obce v českých zemích v 16.–19. století (1848)

Židé v českých zemích v raném novověku stále zůstávali uzavřenou skupinou na okraji společnosti existující v městském prostředí v uzavřených ghettech. Ve druhé polovině 16. a první polovině 17. století došlo díky panovnické přízni k významnému rozkvětu židovských komunit. Poté však opět sílila opatření směřující k omezování židovského obyvatelstva (např. zákon o familiantech, 1726). Za vlády Josefa II. se Židům naskytly dosud nevídané možnosti (všechny formy obchodu a výroby, přístup do cechů, studium na vyšších školách a univerzitách), které otevřely židovské minoritě cestu zrovnoprávnění.

Zadní synagoga v Třebíči. Wikimedia Commons, Frettie, dostupné zde [ověřeno 15.1.2021].

Na starém židovském hřbitově (Praha), in: Ottovy Čechy III (Praha), 2. část (1887).

Židovská ulice v Novém Bydžově, in: Ottovy Čechy XIV (1908).

Literatura

Orián, E.: Židovské Město pražské na vedutách, fotografiích a pohlednicích. Praha 1990;
Fišer, R. a kol.: Historický atlas měst ČR – sv. 9 Třebíč. 1. vyd. Praha 2001;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Paulus, F. ‒ Steinová, Š. ‒ Ebelová, I. ‒ Drucker, J.: Krajina a urbanismus na rukopisných plánech z 18. století: translokační plány židovských obydlí v zemích Koruny české v letech 1727-1728 = Landscape and urbanism in manuscript plans from the 18th century : translocation plans of Jewish settlements in the Lands of the Bohemian Crown from the period of 1727-1728. Praha 2020. Webová aplikace dostupná z: https://plany.nacr.cz .

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0