Reformní církevní hnutí a počátky husitství
Kacířství (hereze) bylo od počátku součástí křesťanství. Ve středověku kladlo důraz na vybrané části bible, z nichž vyvozovalo vlastní, obvykle jednostranné závěry, proti nimž se církev bránila a kacíře pronásledovala. Různé kacířské skupiny se názorově lišily a působily po celé středověké Evropě. Obrodné proudy nové zbožnosti (devotio moderna) usilovaly o nápravu církve a vymýcení pohoršlivých jevů v životě duchovenstva (např. tzv. mnohoobročnictví, svatokupectví aj.), podobně i spisy anglického reformátora církve Johna Wicliffa (Viklefa). Jan Hus, který proti nešvarům v církvi brojil, byl za své názory upálen v Kostnici 6. července 1415. Protesty proti jeho smrti a reformní hnutí se v zemi rychle šířily, společnost stanula na prahu husitské revoluce.
Vyobrazení upálení Mistra Jana Husa v Jenském kodexu (přelom 15. a 16. století). Wikimedia Commons, dostupné zde, [ověřeno 26.12.2020].
Literatura
Molnár, A.: Valdenští. Evropský rozměr jejich vzdoru. Praha 2. vydání 1991;
Šmahel, F.: Husitská revoluce I−IV. Praha 2. vyd. 1995−1996;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Náboženská situace v Čechách a na Moravě na počátku 16. století
Na přelomu 15. a 16. století existovalo v českých zemích legální dvojvěří. Tzv. kutnohorským mírem z roku 1485 vyhlásil zemský sněm rovnoprávnost katolického a utrakvistického vyznání pro všechny vrstvy společnosti. Usnesení bylo přijato jako zemský zákon, netýkal se ale Jednoty bratrské. Většina obyvatelstva Čech a Moravy byla utrakvistická, katolíci tvořili silnou menšinu. V Čechách byla převaha utrakvistů zřetelnější než na Moravě. Česky mluvící obyvatelstvo bylo převážně utrakvistické, Němci se spíše hlásili ke katolíkům.
Obraz Krista Bolestného dávajícího sama sebe pod obojí způsobou byl vytvořen kolem roku 1470 pro hlavní pražský utrakvistický kostel, Matky Boží před Týnem. Wikimedia Commons, dostupné zde, [cit. 26.12.2020]
Kutná Hora, místo uzavření náboženského míru mezi katolíky a kališníky v roce 1485, in: Ottovy Čechy, IV. díl Polabí, Praha 1888, s. 112-113. Fond Knihovny HÚ AV ČR.
Literatura
Macek, J.: Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526) III. Města. Praha 1998;
Macek, J.: Víra a zbožnost jagellonského věku. Praha 2001;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Konfesní situace v Čechách a na Moravě v době předbělohorské
V relativně nábožensky tolerantním prostředí (evangelíci‒utrakvisté, zastánci reformačních myšlenek luterství či kalvinismu, katolíci, na Moravě novokřtěnci /habáni/ a z Čech vypovězení čeští bratři aj.) se od poloviny 16. století začala zvyšovat aktivita katolické církve. Na nátlak stavů přislíbil císař Maxmilián II. Českou konfesí z roku 1575 náboženskou svobodu. Rudolf II. ji pak písemně potvrdil listinou ‒ Majestátem ‒ z roku 1609. Dvě léta po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 však nechal Majestát císař Ferdinand II. rozstřihnout a tím zneplatnit.
Pamětní deska na bývalé malostranské radnici, připomínající místo sepsání České konfese (1575). Wikimedia Commons, Aktron, dostupné zde, [ověřeno 26.12.2020].
Literatura
Pánek J. ‒ Tůma O. a kol.: Dějiny českých zemí. Praha 2008, 2018;
Just, J.: 9. 7. 1609. Rudolfův Majestát. Světla a stíny náboženské svobody. Praha 2009;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
