Urbanizace českých zemí v 19. a počátkem 20. století
Urbanizace evropské krajiny je součástí celkové proměny společnosti, ovlivněné rozvojem průmyslu, zemědělství a dopravy. Počet obyvatel ve městech rychle stoupal, měnila se zázemí velkých měst, kam se městská zástavba postupně rozšiřovala. České země tento proces zasáhl již kolem roku 1830, ale především ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století. Sídelní systém se začal rozpadat na dvě části, severní a jižní, s odlišnou dynamikou vývoje. Jižní, převážně zemědělské oblasti českých zemí urbanizačním procesem nebyly výrazněji zasaženy. V Praze, Brně, severozápadních a severních Čechách, na severní Moravě a v českém Slezsku se koncentrovala významná průmyslová odvětví (těžba nerostných surovin, strojírenství, hutnictví, textilní průmysl aj.).
Plán Hradce Králové kolem roku 1900. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Vývoj počtu měst ve vybraných velikostních kategoriích. Zdroj: ČSU
Literatura
Aut. kol.: Historický atlas měst České republiky, sv. 1-31. Praha 1995‒2020;
Horská, P. - Maur, E. – Musil, J.: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha – Litomyšl 2002;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Urbanizace českých zemí ve 20. století
Ve 20. století pokračoval celosvětový trend, směřující ke vzniku velkoměst jako rozlehlých městských aglomerací až s mnoha milióny obyvatel. Příliv obyvatelstva do měst rostl i v českých zemích, vytvářely se rozsáhlé urbanizované oblasti, měnila se sociální skladba měst, jejich vnitřní prostor, blízké okolí a posléze celá sídelní struktura. Význam měst jako spádových center regionu s rozvíjejícími se správními, vzdělávacími, kulturními a dalšími funkcemi, v hospodářských a dopravních proměnách města a jeho okolí i v nových urbanistických projektech stoupal. Ve druhé polovině 20. století vznikala rozsáhlá urbanizovaná území kolem velkých průmyslových center – Prahy, Plzně a Brna, v severozápadních Čechách, na Liberecku, Královéhradecku a Pardubicku, Olomoucku, Ostravsku, na Slovensku kolem Bratislavy, Trnavy, Nitry, Košic a Prešova. Města s nižším počtem obyvatel i růstem výměry zahušťovala osídlení a tvořila pásy urbanizované krajiny. V devadesátých letech 20. století začalo intenzívní osídlování příměstské krajiny nového typu (suburbanizační proces). Postupně se vedle bytových komplexů (satelitní městečka) objevila logistická centra a nové komerční a průmyslové zóny. Ve velkých městech se vnitřní městské periferie po zaniklých industriálních zónách začaly měnit na obchodní, bytové a rekreační komplexy.
Plán Plzně (1912). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Plán Brna (1922). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Plán Zlína (1945–1948). Soukromá sbírka Güntera Fiedlera.
Literatura
Aut. kol.: Historický atlas měst České republiky, sv. 1-31, srov. Mapový portál Historického atlasu měst ČR, dostupné z http://towns.hiu.cas.cz/ [ověřeno 5. 2. 2020];
Horská, P. - Maur, E. – Musil, J.: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha – Litomyšl 2002;
Hnilička, P.: Sídelní kaše. Praha 2005;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Urbanizace českých zemí počátkem 21. století
Ve 20. století pokračoval celosvětový trend, směřující ke vzniku velkoměst jako rozlehlých městských aglomerací až s mnoha milióny obyvatel. Příliv obyvatelstva do měst rostl i v českých zemích, vytvářely se rozsáhlé urbanizované oblasti, měnila se sociální skladba měst, jejich vnitřní prostor, blízké okolí a posléze celá sídelní struktura. Význam měst jako spádových center regionu s rozvíjejícími se správními, vzdělávacími, kulturními a dalšími funkcemi, v hospodářských a dopravních proměnách města a jeho okolí i v nových urbanistických projektech stoupal. Ve druhé polovině 20. století vznikala rozsáhlá urbanizovaná území kolem velkých průmyslových center – Prahy, Plzně a Brna, v severozápadních Čechách, na Liberecku, Královéhradecku a Pardubicku, Olomoucku, Ostravsku, na Slovensku kolem Bratislavy, Trnavy, Nitry, Košic a Prešova. Města s nižším počtem obyvatel i růstem výměry zahušťovala osídlení a tvořila pásy urbanizované krajiny. V devadesátých letech 20. století začalo intenzívní osídlování příměstské krajiny nového typu (suburbanizační proces). Postupně se vedle bytových komplexů (satelitní městečka) objevila logistická centra a nové komerční a průmyslové zóny. Ve velkých městech se vnitřní městské periferie po zaniklých industriálních zónách začaly měnit na obchodní, bytové a rekreační komplexy.
Letecký pohled na Most. Foto Pavel Vychodil, 2008.
Literatura
Aut. kol.: Historický atlas měst České republiky, sv. 1-31, srov. Mapový portál Historického atlasu měst ČR, dostupné z http://towns.hiu.cas.cz/ [ověřeno 5. 2. 2020];
Horská, P. - Maur, E. – Musil, J.: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha – Litomyšl 2002;
Hnilička, P.: Sídelní kaše. Praha 2005;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Města jako centra hlavních územně správních celků od roku 1918
Se vznikem a formováním územně správního vývoje českých zemí a územních celků (jednotek) jako historických regionů se stala jejich centry města. Funkci správních center si některá z nich udržela po staletí, jiná jen po dobu platnosti té které správní reformy. Tradice a stálost některých lokalit jako územně správních center sahá hluboko do 15. (Plzeň, Hradec Králové) a 16. století (Brno a Jihlava). Praha ‒ resp. do roku 1784 čtyři Pražská města ‒ byla vždy zvláštní správní jednotkou jako hlavní město českého státu.
Letecký pohled na Litoměřice, dříve okresní město. Foto Pavel Vychodil, 2008.
Literatura
Aut. kol.: Historický atlas měst České republiky, sv. 1-31, srov. Mapový portál Historického atlasu měst ČR, dostupné z http://towns.hiu.cas.cz/ [ověřeno 5. 2. 2020];
Burda, T.: Význam změn správních hranic v procesu formování vnitřních periferií na území Česka od poloviny 19. století. Netištěná dizertační práce ‒ PřF, KSGRR, UK. Praha 2014;
Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
