Výstavba železnic v první polovině 19. století
Jako první vznikly na našem území na přelomu dvacátých let 19. století dvě koněspřežné dráhy. Pro dopravu především soli z oblasti Solné komory to byla trať z Lince do Českých Budějovic (navazující na lodní dopravu po Vltavě) a pro dopravu dřeva pak z Lán do Prahy. První parní vlak přijel do Brna v roce 1839, v roce 1841 pak do Lipníku nad Bečvou. Praha byla spojena s Vídní přes Olomouc již v roce 1845 a tato Severní státní dráha pak byla prodloužena do Podmokel (dnes Děčín) a na hranici se Saskem v roce 1851. Mezitím došlo k prodloužení Severní dráhy císaře Ferdinanda v roce 1847 do Bohumína (s pokračováním k solným dolům u Krakova) a výstavbou spojky mezi Brnem a Českou Třebovou v roce 1849.
Mapa českých zemí s vyznačením železniční sítě (ca padesátá léta 19. století). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Geschichte der Eisenbahnen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie. I–VI. Teschen 1898;
Štěpán, M.: Přehledné dějiny československých železnic. Praha 1958;
Hons, J.: Dějiny dopravy na území ČSSR. Bratislava 1975;
Hlavačka, M.: Dějiny dopravy v českých zemích v období průmyslové revoluce. Praha 1991;
Krejčiřík, M.: Po stopách našich železnic. Praha 1991;
Hlavačka, M.: Železnice Čech, Moravy a Slezska. Praha 1995.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Vývoj železniční sítě od poloviny 19. století do poloviny šedesátých let 19. století
Po roce 1850 si neoabsolutistický stát uvědomil význam moderního komunikačního systému a kromě podpory výstavby nových státních tratí vykupoval i stávající soukromé dráhy. Brzy však dosáhl finančních limitů a tak na konci roku 1854 byla výstavba drah převedena do soukromých rukou a podporována nadále státními garancemi. Ze soukromých prostředků bylo jen v Českých zemích vybudováno do poloviny šedesátých let 624 km tratí. Byly to zejména Pardubicko-Liberecká dráha s pokračováním do Žitavy v roce 1859, železnice Praha-Plzeň s pokračováním na hranice u Domažlic v roce 1862, Turnovsko-Kralupská dráha v roce 1865 a několik tzv. uhelných drah (Ústecko-Teplická, Buštěhradská, Brněnsko-Rosická a další).
Mapa českých zemí s vyznačením železniční sítě (ca padesátá léta 19. století). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Geschichte der Eisenbahnen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie. I–VI. Teschen 1898;
Štěpán, M.: Přehledné dějiny československých železnic. Praha 1958;
Hons, J.: Dějiny dopravy na území ČSSR. Bratislava 1975;
Hlavačka, M.: Dějiny dopravy v českých zemích v období průmyslové revoluce. Praha 1991;
Krejčiřík, M.: Po stopách našich železnic. Praha 1991;
Hlavačka, M.: Železnice Čech, Moravy a Slezska. Praha 1995.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Vývoj železniční sítě v letech 1867–1877
Největší rozvoj výstavby soukromými společnostmi železnic nastal v období hospodářské konjunktury po roce 1866, kdy se podařilo fakticky dobudovat základní železniční síť. V celé habsburské monarchii bylo vybudováno přes 10 000 km železnic, v českých zemích 3 260 km. Byly vybudovány jak dálkové trati (Dráha císaře Františka Josefa z Velenic do Chebu nebo rozsáhlá síť Rakouské severozápadní dráhy), tak i jednotlivé propojovací regionální trati, které často navazovaly na uhelné dráhy a vedly i za hranice monarchie (Buštěhradská dráha). Toto období skončilo po roce 1873 mimo jiné kvůli velké hospodářské krizi, která Rakousko-Uhersko postihla. Odtud pak vedla cesta k opětovnému postátnění výstavby a provozu železnice.
Železniční mapa českých zemí (ca 1875). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Geschichte der Eisenbahnen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie. I–VI. Teschen 1898;
Štěpán, M.: Přehledné dějiny československých železnic. Praha 1958;
Hons, J.: Dějiny dopravy na území ČSSR. Bratislava 1975;
Hlavačka, M.: Dějiny dopravy v českých zemích v období průmyslové revoluce. Praha 1991;
Krejčiřík, M.: Po stopách našich železnic. Praha 1991;
Hlavačka, M.: Železnice Čech, Moravy a Slezska. Praha 1995.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Výstavba lokálních železnic na přelomu 19. a 20. století
Po zkušenostech z hospodářské krize, kdy soukromé společnosti nedovedly uspokojovat státní a veřejné zájmy, se stát od 70. let 19. století opět chopil iniciativy a začal na vlastní náklady nejdříve budovat, později i provozovat železnice. Mnohé soukromé dráhy byly postátněny, část tratí však byla stále budována a provozována soukromými společnostmi. Základní železniční síť byla ještě do vypuknutí první světové války významně rozšířena (z původních 3 800 km tratí koncem sedmdesátých let 19. století na 6 700 km v roce 1910) a doplněna hlavně o tzv. železnice nižšího řádu, jejichž cílem bylo dopravně zpřístupnit dosud na železnici nenapojené regiony. Většina nových místních drah však byla málo výdělečná nebo přímo prodělečná, což kontrastovalo s nově zaváděnými výrazně méně nákladnými a rentabilnějšími autobusovými linkami. Mnohé nově vybudované místní dráhy proto poměrně záhy zanikaly.
Brunclíkova Místopisná mapa Království českého s vyznačením železniční sítě (ca 1908). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Geschichte der Eisenbahnen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie. I–VI. Teschen 1898;
Štěpán, M.: Přehledné dějiny československých železnic. Praha 1958;
Hons, J.: Dějiny dopravy na území ČSSR. Bratislava 1975;
Hlavačka, M.: Dějiny dopravy v českých zemích v období průmyslové revoluce. Praha 1991;
Krejčiřík, M.: Po stopách našich železnic. Praha 1991;
Hlavačka, M.: Železnice Čech, Moravy a Slezska. Praha 1995;
Pavlíček, S.: Naše lokálky. Praha 2003;
Semotanová, E. – Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
