Správní členění v letech 1939–1940
Na území odstoupeném Německu vznikly nové správní celky, zejména tzv. Sudetská župa na území od Domažlic až po Moravskou Ostravu se sídlem v Liberci, území na jihu Čech a Moravy bylo připojeno ke stávajícím územním celkům (župám Bayern, Nieder- a Oberdonau) i s některými novými správními sídly. Hlučínsko bylo znovu připojeno k Prusku a v jeho rámci začleněno do provincie Slezsko. V protektorátu vedle sebe existovaly dva správní systémy: protektorátní správa pod přímou i nepřímou kontrolou Němců a německá říšská správa, jež podle říšskoněmeckého vzoru zavedla tzv. dohlížecí okresy – oberlandráty. Nejvyšším orgánem říšské správy byl Úřad říšského protektora a po roce 1942 se stalo nejvyšším okupačním úřadem německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu v čele se státním ministrem Karlem Hermannem Frankem se sídlem v Praze.
Původní počet 35 oberlandrátů z roku 1939 (23 v Čechách a 12 na Moravě) byl již v dubnu 1939 zredukován na 20, v roce 1941 na 15 a v roce 1942 pouze na 7 (Praha, Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Jihlava, Olomouc a Plzeň). Nejradikálnější změna proběhla k 15. červnu 1942, kdy v rámci tzv. Heydrichovy správní reformy byla značná část správní agendy přenesena na autonomní protektorátní orgány (personálně však obsazované Němci) a oberlandrátům zůstala jen politická a kontrolní funkce. Došlo i ke změně česko-moravské správní hranice a redukci správních orgánů na 67 politických okresů (44 v Čechách a 23 na Moravě) a 186 soudních okresů (125 v Čechách a 61 na Moravě). V roce 1944 došlo ke zmenšení Oberlandrátu Praha a k jeho změně na město se zvláštním statutem.
Na velké části území, které bylo odstoupeno po Mnichovu Německu, vznikla na jaře 1939 nová říšská župa Sudetengau. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Hledíková, Z. – Janák, J. – Dobeš J.: Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha 2005, dotisk 2011;
Kocourek, L.: Správa v českých zemích a v Československu v letech 1848–2005. Praha 2007;
Schelle, K. – Tauchen, J.: Recht und Verwaltung im Protektorat Böhmen und Mähren. München 2009;
Semotanová, E. – Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 1914, 2. akt. vydání 2016;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Správní členění v letech 1940–1942
Na území odstoupeném Německu vznikly nové správní celky, zejména tzv. Sudetská župa na území od Domažlic až po Moravskou Ostravu se sídlem v Liberci, území na jihu Čech a Moravy bylo připojeno ke stávajícím územním celkům (župám Bayern, Nieder- a Oberdonau) i s některými novými správními sídly. Hlučínsko bylo znovu připojeno k Prusku a v jeho rámci začleněno do provincie Slezsko. V protektorátu vedle sebe existovaly dva správní systémy: protektorátní správa pod přímou i nepřímou kontrolou Němců a německá říšská správa, jež podle říšskoněmeckého vzoru zavedla tzv. dohlížecí okresy – oberlandráty. Nejvyšším orgánem říšské správy byl Úřad říšského protektora a po roce 1942 se stalo nejvyšším okupačním úřadem německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu v čele se státním ministrem Karlem Hermannem Frankem se sídlem v Praze.
Původní počet 35 oberlandrátů z roku 1939 (23 v Čechách a 12 na Moravě) byl již v dubnu 1939 zredukován na 20, v roce 1941 na 15 a v roce 1942 pouze na 7 (Praha, Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Jihlava, Olomouc a Plzeň). Nejradikálnější změna proběhla k 15. červnu 1942, kdy v rámci tzv. Heydrichovy správní reformy byla značná část správní agendy přenesena na autonomní protektorátní orgány (personálně však obsazované Němci) a oberlandrátům zůstala jen politická a kontrolní funkce. Došlo i ke změně česko-moravské správní hranice a redukci správních orgánů na 67 politických okresů (44 v Čechách a 23 na Moravě) a 186 soudních okresů (125 v Čechách a 61 na Moravě). V roce 1944 došlo ke zmenšení Oberlandrátu Praha a k jeho změně na město se zvláštním statutem.
Mapa správního členění Protektorátu Čechy a Morava od 15. června 1942. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Hledíková, Z. – Janák, J. – Dobeš J.: Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha 2005, dotisk 2011;
Kocourek, L.: Správa v českých zemích a v Československu v letech 1848–2005. Praha 2007;
Schelle, K. – Tauchen, J.: Recht und Verwaltung im Protektorat Böhmen und Mähren. München 2009;
Semotanová, E. – Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 1914, 2. akt. vydání 2016;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Správní členění od roku 1942
Na území odstoupeném Německu vznikly nové správní celky, zejména tzv. Sudetská župa na území od Domažlic až po Moravskou Ostravu se sídlem v Liberci, území na jihu Čech a Moravy bylo připojeno ke stávajícím územním celkům (župám Bayern, Nieder- a Oberdonau) i s některými novými správními sídly. Hlučínsko bylo znovu připojeno k Prusku a v jeho rámci začleněno do provincie Slezsko. V protektorátu vedle sebe existovaly dva správní systémy: protektorátní správa pod přímou i nepřímou kontrolou Němců a německá říšská správa, jež podle říšskoněmeckého vzoru zavedla tzv. dohlížecí okresy – oberlandráty. Nejvyšším orgánem říšské správy byl Úřad říšského protektora a po roce 1942 se stalo nejvyšším okupačním úřadem německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu v čele se státním ministrem Karlem Hermannem Frankem se sídlem v Praze.
Původní počet 35 oberlandrátů z roku 1939 (23 v Čechách a 12 na Moravě) byl již v dubnu 1939 zredukován na 20, v roce 1941 na 15 a v roce 1942 pouze na 7 (Praha, Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Jihlava, Olomouc a Plzeň). Nejradikálnější změna proběhla k 15. červnu 1942, kdy v rámci tzv. Heydrichovy správní reformy byla značná část správní agendy přenesena na autonomní protektorátní orgány (personálně však obsazované Němci) a oberlandrátům zůstala jen politická a kontrolní funkce. Došlo i ke změně česko-moravské správní hranice a redukci správních orgánů na 67 politických okresů (44 v Čechách a 23 na Moravě) a 186 soudních okresů (125 v Čechách a 61 na Moravě). V roce 1944 došlo ke zmenšení Oberlandrátu Praha a k jeho změně na město se zvláštním statutem.
K plnému obnovení správy ke stavu k 30. září 1938 došlo až v listopadu 1945. Některé změny však nastaly především na územích, kde proběhl odsun německého obyvatelstva. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Hledíková, Z. – Janák, J. – Dobeš J.: Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha 2005, dotisk 2011;
Kocourek, L.: Správa v českých zemích a v Československu v letech 1848–2005. Praha 2007;
Schelle, K. – Tauchen, J.: Recht und Verwaltung im Protektorat Böhmen und Mähren. München 2009;
Semotanová, E. – Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 1914, 2. akt. vydání 2016;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
